Jaké dopady má domácí násilí na psychiku dítěte?

S násilím ze strany svého partnera se během života setkává 38 % českých žen. Bohužel v 90 % jsou jeho svědky i děti. V 60 % jsou děti zároveň obětmi domácí násilí. Jak definujeme pro účely toho článku domácí násilí? Jako fyzické napadení, sexuální násilí či psychický teror.

Většina rodičů, nevím jak správně komunikovat s dětmi, proto jim určitě poslouží tento návod, který sklízí velké úspěchy

Jaké jsou důsledky násilí v rodině?

Děti si z takto rozvrácených vztahů nesou následky do svého budoucího života, úměrně věku, ve kterém násilí zažily či viděly. Také dle reakce okolí, zdali byla podpůrná nebo netečná. I množstvím opakování vyhrocených situací a míře brutality. Přičemž, aby se dítě dobře vyvíjelo, potřebuje základní pocit bezpečí, který mu má zabezpečit jeho rodina.

Děti, které jsou svědky násilí, mohou zažívat pocity bezmoci. Mladší děti se mohou začít opět pomočovat a v noci je trápí noční můry. Starší děti se často zhorší ve škole, ztratí kamarády, své zájmy a mohou mít i sebevražedné tendence. Děti si mohu častěji stěžovat na bolesti břicha či hlavy, mohou mít nevysvětlitelné teploty. Jsou obecně častěji nemocné a narůstají jim zameškané hodiny.

Děti si v průběhu vývoje osvojují řadu způsobů chování nápodobou. Pokud jsou svědky násilí, mohou přebírat tento model a aplikovat ho ve svých vztazích k sourozencům, vrstevníkům a později i do partnerského života a vůči vlastním dětem. Riziko, že děti, které jsou svědky násilí, budou později samy agresory nebo oběťmi, je velké.

Učitelé ve školkách a školách si mohou všimnout zvýšené agresivity u chlapců, depresivnosti a poruchy příjmů potravy zejména u dívek, nerespektování hranic, nadměrného vyrušování či větší citové závislosti na ostatních dospělých osobách. Dospívající děti více inklinují k návykovým drogám a útěkům z domova či k sebepoškozování.

Děti se za své nevyhovující rodinné zázemí stydí. Mohou být k dospělým nedůvěřiví, protože jejich zkušenost jim říká, že dospělí jsou nepředvídatelní, nedodržují sliby a nemyslí to s nimi dobře. Často trpí nízkým sebevědomým a nízkou sebeúctou. Děti násilnických rodičů trpí posttraumatickými stresovými poruchami.

Děti mají rozporuplné pocity. Nerozumí tomu, proč zároveň milují i nenávidí rodiče, který jim nebo druhému rodiči ubližuje. Jsou smutné z toho, že násilí nedokáží zabránit a často se mylně domnívají, že jsou jeho příčinou.

Starší děti se mohou bát rozpadu rodiny, uvěznění pachatele či umístění do dětského domova. Cítí se opuštěně, nepochopeně a nemohou prožívat radost a rozdávat lásku. Při identifikaci se svými sociálními rolemi užívají příklady násilného chování a chování oběti.

Jak odejít od tyrana a postavit se na vlastní nohy

Pokud jste týraná žena a se rozhodnete se s dětmi z domácnosti odejít, podejte návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem. Spojte jej s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým vám může být stanoveno výživné, a děti mohou být svěřeny předběžně do péče. Bezodkladně informujte orgán sociálně-právní ochrany dítěte o důvodu opuštění společného bydliště.

TIP KE ČTENÍ: Jak jednoduše začít s dětmi jinak žít i komunikovat?

Oslovte Intervenční centrum nebo například organizace Bílý kruh bezpečí nebo Rosa. Poradí vám, jak dále postupovat a zajistí vám pomoc odborníků. Pomůže také oslovení kamarádky či příbuzného a odejděte k němu ve chvíli, kdy není tyran doma. Dočasně můžete i s dětmi využít možnosti pobývat v azylovém domě nebo v utajeném bytě.

Je užitečné s dětmi docházet na psychoterapii. Už z toho důvodu, aby přestaly brát násilníka jako tyrana, ale začaly ho zase vnímat jako rodiče. Zejména v případě, že soud rozhodne o tom, že se mají děti s násilným rodičem i nadále stýkat (za předpokladu, že dětí se násilí netýkalo).