Jakou roli mají chyby v rodičovství?

Chybami se člověk učí. Chyba není nikdy špatná. Je to naopak ta jediná příležitost ke změně a k růstu. Samozřejmě, že nikdo nechybuje rád. Málokdo si však uvědomuje, že chyba není důvod k výčitkám či dokonce nízkému sebevědomí. Kdo jediný nechybuje je ten, který nic nečiní.

Správná komunikace je klíče k dětskému porozumění a klíč k jejich srdci

Výchova nemusí být dokonalá!

Dobrou ochranou proti možné rozmrzelosti rodičů z výchovných „přešlapů“ je nemít přehnaná očekávání. Na sebe jako na rodiče, stejně tak na dítě. Výchovu je potřeba vidět především  realisticky, s nedokonalostmi, s prostorem pro nedorozumění či pochybení.

Musíme také brát v potaz, že si svůj styl výchovy neseme ze dětství, ze své rodiny. Pokud naši rodiče byli zastánci autoritářské výchovy, máme tendenci automaticky reagovat jako oni. Často tedy nevyžádanými radami, nátlakem, manipulací, metodou cukru a biče apod.

TIP: Proč je dětské zlobení přirozené a žádoucí?

Pokud si uvědomíte už jenom tuto skutečnost, máte z poloviny vyhráno. Uvědomění si svých automatických programů je cesta k jejich postupnému zmírnění až odstranění. Nebudu lhát, chce to čas a trpělivost.

Naomi Aldort radí, že stačí jen svoje reakce zpomalit, odsunout křik a násilí o pár sekund a hned uvidíte realitu jinýma očima. S pochopením, tolerantněji, časem i s respektem pro odlišný názor dítěte.

Komunikace je základ: Víte, jak jednoduše začít s dětmi lépe komunikovat?

Které chyby ve výchově odstranit?

Přestože jsou chyby přirozenou součástí každého procesu, tedy i výchovy, je několik chyb ve výchově, na kterých bychom jako rodiče zapracovat mohli:

  1. Snažíme se dítě příliš ochraňovat – doprovázíme ho při každém kroku, bez ohledu na to, že my v jeho věku jsme byli dávno samostatnější. Řešíme za něj například jeho záležitosti ve škole. Posilujeme v něm pocit, že svět je zlé místo, plné nebezpečných lidí. Pokud se budete snažit v životě svých dětí eliminovat všechna rizika, vaše děti se v dospělosti mohou stát arogantními jedinci, se strachem komukoliv důvěřovat a s nízkým sebevědomím.
  2. Spěcháme dítěti příliš rychle na pomoc –  dříve nebo později si dítě zvykne na to, že mu někdo neustále pomáhá. Dejte dítěti důvěru a možnost samostatně se rozhodovat. A hlavně příležitost k poučení z chyb. Buďte jenom na blízku. Nechcete přece vychovat nesoběstačného jedince, který bydlí u maminky do 40. roku věku.
  3. Dítě příliš chválíme –  rádoby povzbudivá metoda má nezamýšlené důsledky. Po nějaké době si dítě všimne, že jediní, kdo ho obdivují jsou máma a táta. Dítě těší přijímat chválu a pozitivní vazbu, ale to nemá nic společného s denní realitou. Dítě se pak v pozdějších letech nedokáže konfrontovat s odlišnými názory a případnou kritikou.
  4. Někdy se necháváme svými dětmi vydírat – ohledně oblečení, stravy, hraček či doplňků. Nezapomínejte, že přes všechnu lásku k dítěti jsou určité limity ve výchově nutné. Někteří rodiče si za ústupky kupují lásku svého dítěte. Jsou to ti rodiče, kteří nemají na své dítě dost času a mají z toho špatné svědomí. Dítě není hloupé, velmi brzy odhalí, že takto s vámi může snadno manipulovat. Dejte dětem svůj čas místo hraček.
  5. Nesdílíme své vlastní chyby z minulosti – zkuste někdy místo moralizování vyjádřit svoje pochopení pro chování dítěte. Podělte o své vlastní chyby, které jste udělali v dětství. Jaké ponaučení to ve vás zanechalo? Ať děti vidí i ten důsledek, kam tehdy vaše rozhodnutí vedlo.
  6. Učíme lézt rybu na strom – rodiče mají často svoji představu jaké by dítě mělo být  a co by mělo umět. Jenomže dítě je osobnost, svojí inteligencí a talentem nezávislá na naší vůli. Žádné dítě není talentované ve všem. Je dobré dávat dítěti příležitosti, aby zjistilo, v čem je dobré a v jaké oblasti se chce dále rozvíjet. Spíše tedy podporujme silné stránky našich dětí, na úkor zdůrazňování a vylepšování jejich slabin.